Děti chtějí sdílet chtějí pozornost. Chtějí se podělit o své zážitky, úspěchy. Je proto dobré uzpůsobit lekci tak aby na sdílení měli prostor. Ze zkušenosti mohu říci, že díky osobnímu vztahu se děti také rychleji posouvají ve svých dovednostech. Lépe překonávají své osobní hranice, obavy. Snaží se maximálně splnit podněty od instruktora. I ty pro ně osobně momentálně nepříjemné. Vždy když se někam posouváme procházíme i věci, které nám nejsou příjemné, ze kterých máme obavy.
Například: Voda v nosu, očích při potápění. Zpětná vlna při skoku, která může způsobit to, že se nechtěně napijeme. Ležení na vodě na zádech a další.
Některé dovednosti je těžké předat obzvlášť malým dětem, které nemají abstraktní myšlení (zpravidla děti do cca 12 let). Učení proto probíhá prožitkem. Je důležité aby děti instruktorce důvěřovali. Po první nepříjemné situaci se tak nestane, že prvek raději dělat nebudou. Veří, že spolu s instruktorkou to zvládnou.